kdysi jsem četla, že žena je jako počasí, zatímco muž je svým naturelem a tělesnou chemií, která ho definuje, spíše jako pevná hora, postupem věku tím počasím omílaná a tvarovaná :). Něco na tom bude a obě pohlaví mají pořádně těžký úkol, aby svým soužitím tu oboustrannou jinakost dokázali vzájemně ladit a respektovat. Má to jeden, možná i víc háčků :). Předpokladem pro jemné ladění jakéhokoliv nástroje je trpělivost, umění naslouchat a v případě lidí také nesobeckost. Ochota sám v sobě přijmout fakt, že ten druhý je pro mě natolik důležitý, abych těch pár svých „drobných“ neduhů začal/a postupně kultivovat.
V případě IVF to platí trojnásob
Většina párů, tedy především těch, kde žena neužívá antikoncepci (o tom si povíme zase v jiném článku) asi ví, jak dokáže takový syndrom PMS polechtat ženinu psychiku. Okamžikem kdy žena začne stimulovat před IVF a dopřávat si hormonální koktejl je to z „obyčejného“ PMS jako bychom přiložili do kamen. Ti z Vás, kteří to zažili, ví o čem mluvím.
Na jeho ingredience stimulačního protokolu se podíváme zblízka v některém z dalších článků:)
A proto, Vy ženy, ať to s Vámi cloumá jakkoliv silně a Vaše vnitřní centrifuga se točí na plné obrátky, v momentě, kdy trochu zpomalí a Vy se rozkoukáváte s otazníkem uvnitř hlavy „co to ze mě zase padalo?, to přeci nejsem já“ – jděte právě v tomhle okamžiku za svým chlapem, sedněte mu na klín a řekněte, že vás to mrzí, že ho milujete a teď za Vás mluví tiskový mluvčí „pilulka“. A vy muži, pohlaďte svou holku, protože i když je aktuálně zralá na umístění do rezervace, ona opravdu trpí a Vy jste ten, kdo není „pod vlivem“, Vy jste ta hora, která to počasí musí ustát.
Bolavá duše není vidět tak, jako zlomená ruka, ale bolí o to víc
Ona totiž bolavá duše a hormonálně přepsaná psychika umí bolet mnohem víc než zlomená ruka, jen s tím rozdílem, že není vidět. Duše nedostane sádru, která ji obejme, podepře a vyztuží, to musíte udělat VY, MUŽI. Já měla to štěstí, že můj chlap o tom po prvním pokuse začal v hloubi duše přemýšlet. „Řekni mi, co chceš, abych dělal a naopak co nechceš, abych dělal. Mám Tě držet za ruku, nebo mám zalézt do kuta a nechat Ti prostor?“ Tohle byly otázky, kterými denně rekognoskoval terén :).
Přišel si na to, že mým úkolem je připravit své tělo jako hnízdečko – tiché, klidné a vyrovnané, a jeho úkolem, že tedy bude vytvořit mi takové podmínky, abych byla schopná to hnízdo slepit. Je to práce ženy a muže, a stejně jako při oplodnění spontánním, i tady na to musí být dva, přestože v té absolutní konfrontaci celého dění je 24/7 žena.
Určitě se najdou šťastlivci, kteří Ivfkem prošli jak růžovou zahradou, emoce se nevychýlily mimo jazýčky vah a všechno klaplo na první dobrou. I to se stává a mým přáním a smyslem mé práce je, aby takový proces byl čím dál tím víc samozřejmý než utopický.
A jestli se Vám článek líbil, nestyďte se mu dát like a nebo sdílet dál 🙂